„Jó vono se řekne bejt rockovou hvězdou… Ale tu práci za tím už nikdo nevidí“, tak praví jeden z mých přátel a má recht. Ten čas ve zkušebnách, tahání nástrojů, nahrání desky, vydání desky, příprava koncertů, tlačení se do klubů, propagace koncertů, odtahání aparátu a pak konečně odehrání koncertu. Byť byste se táhli přes půl republiky pro potěšení čtvrtsta hlav. A přesně to potkalo i plzeňskou zastávku SLEEPWALKING TOUR. Pevně doufám, že jinde to bylo s návštěvností lepší, neboť ty kapely si to rozhodně zaslouží. Do Plzně zavítaly dva nové přírůstky v červenočerné stáji, APATHEIA a DYING PASSION, provázené již zajetou jistotou z Redblacku - SAD HARMONY.

O výkop se postarali benjamínci z trojice APATHEIA, jenž zaplavili klub náladotvorným hudebním oceánem, který je napájen z jemnějších kapek veletoků typu A PERFECT CIRCLE, SOUNDGARDEN, BUSH a dalších. Skladbám se nedá upřít velký smysl a talent pro dynamiku, která je spolu s dotaženou a výtečně zaranžovanou rytmikou nejsilnější zbraní skupiny. Sympatický, stydlivý a trochu až bázlivý postoj hudebníků dotvářel poněkud intimní atmosféru, která byla v souladu jak s materiálem skupiny, tak s návštěvností v sále. Celé vystoupení provázely jisté instrumentální výkony, krystalicky čistý zvuk a halfplayback, který se staral, aby vše znělo jako z nedávno vydaného alba „Apatheia“, které tvořilo páteř celého setu.

Druzí nastoupivší otevírají set třetí skladbou z nového alba, která nese název, jenž převzalo celé tour, tedy „Sleepwalker“. V sestavě postdoomových SAD HARMONY si všímám novinky a to sice kláves, které obsluhuje albínský seveřan, kterým je Martin Vavřík z blatnických INCALM. Horňáci se také soustředí hlavně na novinku „Somnambul“, ve svém setu ale nabízejí i střípky ze minulosti ve formě nejvýraznějších hitovek z předchozího alba „Tête À Tête“. Klávesy, ačkoliv zpočátku zvukař chvilku ladil jejich poměr, živě do hudby výtečně zapadly a nenásilně rozšířily zvuk skupiny. Hned zpočátku setu řešil frontman Skuny problém se strunou E, která nevydržela nápor jeho trsátka a tak mohli plzenští vidět, jak se „podgulák čtyřstrunný“ vyrovná se silně „nadgulovou pětistrunkou“, která mu byla na jednu skladbu zapůjčena z řad DYING PASSION. Čest Skunnymu, s nástrojem se popasoval více než se ctí a ještě u toho stíhal pohyb po pódiu, to už mu je ale podáván jeho nástroj s čerstvě nataženou strunou a jede se dál. Nový člen skupiny Martin dokazuje, že se jeho pole působnosti neomezuje jen na klávesy a tak jednu skladbu odbasuje místo Skunyho, který se ujímá pouze mikrofonu a je cítit, že mu občasné osvobození od nástroje svědčí. Horňáci předvedli uvolněný a energický set, který zakončili klasikou od TYPE O NEGATIVE.

Při následujícím činorodém hemžení členů DYING PASSION jsem zaregistroval spoustu změn v sestavě. Tou hlavní pro mě je návrat sympatické hippie-metalové zkuřky Vjackyho k baskytaře a opětovné rozšíření počtu kytaristů. Změny však postihly i klávesy a bicí. Po opravdu delší přestavbě bicích odpálil set Vjacki hlášením na adresu zvukaře „My ti na tvé odposlechy prdíme a jedeme rovnou“ a tak se jelo. Po instrumentálním intru vstupuje na scénu Zuzka a strhává na sebe většinu pozornosti. Dozvídáme se, že nové album je na spadnutí, bude dle očekávání vydáno pod hlavičkou červenočerné stáje a křest proběhne na závěr „Sleepwalking tour“. Set i proto sestává z pro většinu neznámých skladeb, které budou zachyceny právě na novince. Atmosferický crossover, ve kterém jsou stále patrné doomové základy, trochu rozvíří lid pod podiem, jehož první řadu tvoří bujaří členové SAD HARMONY a plní prostor hudební masou - a to tak, že doslova. To, co bylo skvělé u předchozích skupin, se bohužel vymklo kontrole při setu šumperských. Ano, mluvím o zvuku. Podivně zahuhlaná a lehce předimenzovaná vlna, ve které se ve vypjatějších pasážích ztrácelo mnohé včetně Zuzčina zpěvu, celý set dosti srážel. Krom nových skladeb zazněly i pecky z placky „Sweet Disillusions“ a například v „Song of Liberty“ ve vokálech stejně jako na albu skvěle zasvítil Skuny. Jediné, co od dob minulých trochu postrádám, jsou Vjackiho hrdelní vstupy. Sklonek setu byl korunován coverem „Ashes to Ashes“ od FAITH NO MORE, kterému dal ženský vokál poněkud jiný rozměr. Na závěr nebyl pokus několika jednotlivců vymoci si přídavek úspěšný a tak se sporé zaplnění Divadla pod Lampou rychle rozpustilo v májové noci a i já s příjemným dozvukem v uších vyrazil směrem k domovu.

fotografie: Noisy